Když se z domněnky stane veřejný rozsudek

V životě mě na internetu zablokovalo hodně lidí bez udání důvodu. U cizích lidí mi to bylo jedno, ale když vás např. (bývalí) klienti jeden den vychvalují do nebes a za pár týdnů náhodou zjistíte, že vás bez jakéhokoliv upozornění zablokovali, přestože jste předtím nezaznamenali jedinou známku problému, člověk minimálně pozdvihne obočí.

Důvod, proč píšu tenhle článek, vychází z jakési fascinace tím, jak si člověk dokáže vytvořit v hlavě nějaký příběh o vás nebo o situaci mezi vámi a zachová se reaktivně, aniž by vzal v potaz fakta. Aniž by se s vámi pokusil komunikovat a řekl vám: „Hele, tohle jsi udělal/a a mně to ublížilo / zranilo / přišlo mi to přes čáru.“

Je pravda, že díky vnitřní práci se s tímto už prakticky nesetkávám, ale tyto zkušenosti z minulosti ve mně stále rezonují. Naopak teď mám klienty, kteří za mnou přijdou a řeknou mi, když s něčím mají problém. Ne třeba hned, ale nakonec ano.

Negativní zpětná vazba sice není příjemná, ale přímočarost a otevřená komunikace jsou rozhodně 1000x lepší, protože člověku dávají možnost se k dané situaci vyjádřit a uvést situaci na pravou míru.

Naopak vytvořit si vlastní verzi příběhu bez jakékoliv komunikace může mít vážné následky, pokud jí dotyčná osoba bezvýhradně věří, vy v ní skutečně figurujete jako padouch a ona se rozhodne podle ní jednat.

Může o vás začít šířit lži, ničit vaši reputaci a rozpoutat kampaň, která negativně ovlivní vaši kariéru. A to z prostého důvodu, že nedokázala překonat svůj trigger a pokusit se pochopit vaši stranu příběhu.

Dost často totiž jde o pouhé nedorozumění. Člověk něco řekne a druhá strana si přes svoje filtry a zranění vezme osobně něco, co se jí vůbec netýkalo a nebylo to vůbec o ní. Přitom by stačila jedna otázka a problém by byl pryč.

Kolik takových nedorozumění vede ke zbytečným pomluvám a šíření verzí událostí, ve kterých jste padouchem, i když jste doopravdy nic neudělali nebo to nemysleli špatně?

Kolik vztahů obecně takhle zbytečně skončí, protože jste řekli nebo udělali něco, co druhá strana jednoduše nepochopila, a neměla ani minimální snahu zjistit, co se vlastně stalo?

Tohle je svět, ve kterém žijeme. Svět, kde lidé berou své projekce a předsudky jako fakta a potřebují najít viníka, aby si mohli potvrdit svou roli oběti.

Na druhou stranu chápu, že konfrontace je těžká. Člověk má strach z potenciálního konfliktu, který by mohl vzniknout, když na (svůj) problém upozorní.

Ale jakožto člověk, který si zažil veřejné očerňování v podstatě proto, že se v mých klientkách díky spolupráci se mnou otevřela spousta Pandořiných skříněk, nepřišly za mnou, neřekly si o pomoc a rovnou mě začaly obviňovat z absolutních absurdit, musím přiznat, že je to velice bolestivé a nefér.

Nejde o to, že bych nechtěla převzít zodpovědnost za svoje chyby, pokud jsem se nějakých dopustila. Jak je ale mám napravit, když mi druhý člověk neřekne, co jsem podle něj udělala špatně, a nedá mi ani možnost se k tomu vyjádřit?

Lidé jednoduše preferují udělat rychlý závěr a jednat podle něj, aniž by si uvědomili důsledky vlastních činů.

Tenhle fenomén se ovšem nevztahuje pouze na vztah mezi klienty a poskytovateli služeb. Je to jeden specifický příklad toho, s čím se na internetu setkávám neustále.

Jsem členem několika „influ drbáren“ a je pravda, že ve spoustě případů lidé skutečně upozorňují na nevhodné chování influencerů, kterým se předtím pokusili dát zpětnou vazbu přímo, ale bez úspěchu. Většinu času tam ale lidé cíleně hledají a šíří „špínu“ na konkrétní osoby – pomlouvají je, vytrhávají jejich příběhy z kontextu a hovoří o nich způsobem, který je nesmírně ponižující.

V lidech je očividně spousta zloby a nenávisti a je jim jedno, že ti, které zrovna veřejně cupují pro vlastní pobavení nebo jako ventil svojí frustrace, mají taky city a jejich slova jim můžou ublížit. Často se k nim paradoxně chovají stejně bezohledně, jako se podle nich influenceři chovají k ostatním, a ospravedlňují to tím, že oni sami influenceři nejsou, takže můžou. Veřejně známý člověk ale podle nich musí podobné zacházení jednoduše snášet jako součást toho, že se rozhodl vystupovat na internetu.

Je pravda, že když člověk vstoupí do veřejného prostoru, musí počítat s tím, že se k němu budou lidé vyjadřovat, hodnotit ho a psát mu i věci, o které nestojí. Jedna věc je ale veřejně někoho komentovat, druhá je dělat to s naprostou absencí respektu, což je bohužel považováno za normu. Nehledě na to, že lidé píšou věci, které by tomu člověku nikdy neřekli přímo do očí.

Poselství tohoto článku je v tom, že když vás někdo naštve, něco vám na něm vadí nebo vás něco vytriggeruje, zkuste se na chvíli zastavit a zjistit, co se vlastně stalo, než něco napíšete nebo nedejbože začnete šířit pomluvy. Dejte mu možnost vysvětlit svoji stranu příběhu. Je to taky člověk a vaše slova i činy mu můžou ublížit.

Skvělým příkladem je aktuální kauza mezi Simonou Krainovou a učitelkou Karolínou Smolařovou. Ta si nedokázala odpustit rýpavý, velice jedovatý komentář na adresu Krainové a jejího syna, na základě čehož Simona rozpoutala ohromnou mediální i právní kauzu.

Spousta lidí ji za to odsuzuje a tvrdí, že její reakce je extrémní a nepatřičná. Jako člověk, který se na sítích pohybuje přes deset let a dostal spoustu nevyžádaných rad a rýpavých komentářů, její reakci naprosto chápu.

Lidé si totiž neuvědomují, že influenceři jsou bombardováni desítkami až stovkami takových komentářů každý den. To je ohromný nápor na psychiku, který se postupně hromadí, i proto, že nervový systém není evolučně uzpůsobený k tomu, aby neustále zpracovával takové množství útoků, soudů a negativních reakcí od cizích lidí.

Ano, Simona nezvládla udržet emoce na uzdě, ale v určitém momentu pohár jednoduše přeteče. Na sítích ji nesleduju a nejsem její fanoušek, ale rozhodně fandím tomu, že si to nenechala líbit a podnikla příslušné kroky.

Možná její případ nemá dostatečně pevný právní základ a celá věc nakonec nikam nepovede – právníci se ostatně v názoru na její šance uspět rozcházejí.

Domnívám se ale, že už samotný fakt, že se takový komentář řeší tímto (možná poněkud naddimenzovaným) způsobem, konečně tuhle paní a mnoho dalších naučí, že na sítě nemůžou psát cokoliv, co je zrovna napadne, aniž by za to nesli odpovědnost.

Pokud mají influenceři počítat s tím, že se jako veřejně známé osoby stanou terčem komentářů, musí jejich autoři stejně tak počítat s tím, že jejich slova nemusí zůstat bez následků.